Ochrana autorských práv na Facebooku v praxi

7. 2. 2011

Mí přátelé a kamarádi vědí, že moje fotka na internetu k nalezení není a někteří už dokonce vědí, že ani e-mailem bych jim jí neposlala. To je radši osobně navštívím s notebookem nebo fotoalbem, neb mám ráda kontrolu nad tím, kde všude se můj obličej vyskytne. Většina slušných lidí také ví, že chtějí-li někde uveřejnit nějakou vlastnoručně vyfocenou fotku, na které jsou lidi, tak se jich zeptají, jestli jim to nevadí.

Když ale uděláte tu osudovou chybu, že Američanovi ukážete „cute picture“ o který projeví zájem s tím, že si fotku vytiskne (a zřejmě umístí na ledničku, jak je dobrým zvykem), a vy mu fotku pošlete e-mailem, naprosto ztratíte kontrolu. A tak jsem takhle jednoho dne objevila na Facebooku naší fotku.

Pokud by fotku vyfotil ten, který jí také uveřejnil, možností obrany bych měla jednoznačně méně, i když podle pravidel Facebooku nějaké šance jsou. Možná otestuji v budoucnu...

Jelikož však fotka pochází z mého foťáku a těžko kdo (nebude-li vysloveně chtít) prokáže, že to nebylo foceno ze stativu, je fotka chráněna mým autorským právem. Já jsem jediná, kdo má její originální podobu, protože verze, která byla tak osudově zaslaná e-mailem, byla oříznutá a zmenšená. A tak jsem začala hledat možnosti, jak se té fotky zbavit. Takže – jak na to…

Začala jsem nápovědou:

Odkaz ve vyznačeném odstavečku by měl přesměrovat na článek pojednávající o porušení autorských práv. Tak tomu bylo ještě před cca dvěma týdny, kdy jsem se tím začala zabývat. V neděli 6. 2. 2011 však odkaz přesměrovával zpět na tento článek.

Proklikat se k tomu správnému formuláři pro nahlášení mého problému mi tedy dalo docela zabrat, ale nakonec jsem kýžený formulář našla:

Facebook jinde v nápovědě uvádí, že prošetří hlášení psaná jakýmkoli jazykem, ale logicky preferují angličtinu. Takže jsem tedy jednotlivá políčka formuláře vyplnila anglicky a 6. 2. 2011 v 15:03 našeho času odeslala.

Obratem mi na mail přišla rekapitulace vyplněného formuláře i s doprovodnou zprávou:

Očekávala jsem, že nějaké reakce se dočkám tak v horizontu jednoho měsíce a že se bude nějakým způsobem prošetřovat, zda je fotografie opravdu moje, tedy například že budu muset doložit originál fotky. E-mail, který mi dorazil téhož dne ve 21:28 našeho času mě tedy (mile) překvapil:

Nečekala jsem tak rychlou reakci ani tak bezproblémové jednání. Zároveň ale ani to, že pravdivost mého tvrzení nebude nijak ověřena. A už vůbec ne, že dotyčná osoba to přejde bez komentáře. Pravda – na můj profil už se nedostane a jediný způsob, jak mě může kontaktovat, je e-mail. Ale veřejný „průjem“ v americkém stylu na facebookové zdi jsem tedy očekávala...



Komentáře

  1. Hlavní strana
  2. Blog
  3. 2011 - únor
  4. Ochrana autorských práv na Facebooku v praxi