(Nejen) internetová čeština

27. 4. 2011

Diktát

Člověk, jehož hlavní životní náplní je internet (ano, přiznejme si, až tam mnozí z nás klesli) narazí při procházení webových stránek na větší či menší „zhůvěřilosti“, nad nimiž mu rozum zůstává stát. Některé, řekněme „prohřešky“, proti pravidlům českého pravopisu pramení z hlouposti (nad těmi se v článku pobavíme či rozčílíme), jiné pouze z neznalosti – kolik absolventů či studentů vysokých škol by se mělo stydět za svůj písemný projev… Ten je přitom vizitkou člověka stejně tak, jako jeho oblečení, vystupování či mluva. Ačkoli nikdo z nás není dokonalý a chybu může beztrestně udělat i učitel vyučující český jazyk, považuji text plný chyb za opovrhování čtenářem. Ostatně – je víc než pravděpodobné, že mě také někde nachytáte… ;) A proto zde nebudu vyučovat (jen trochu poučovat :), protože sama chyby dělám (a kdo ne), ale chci upozornit na ty nejčastější. Třeba proto, abychom se jich pak všichni mohli vyvarovat...

S někým cloumá puberta

„Hitparádu“ začíná zrůdnost největší, kterou zastupuje zcela ojedinělé vyjadřování puberťáků na blogu či sociálních sítích. Až nabýváme dojmu, že se setkáváme s nějakým dávno vymřelým jazykem – nebuďte tedy rozpačití z toho, že dorůstající mladé generaci nerozumíte. Ale být rodič nebo učitel, asi bych fackovala...

Blog (čili blogísek/blogýsek) nebo „Fejsbůk“ je totiž ideální místo pro používání výrazů jako mocinky, holčina, lidičky, případně „spojeniny“ jako fajn kolegyňka atd. Zdrobněliny či „šišlaniny“ se na internetu vyskytují například v této podobě: „Sůůpa blogísek mocinky se ti povedl, muck muck :-D“ nebo „Heleee lidičky co tu nádáváte na moji kamaládku? Je to upa supl človiček tak na ni nebudte ošklivoučky!“

Druhou kategorii tvoří náhodné nahrazování písmen jeho jinou velikostí nebo vhodným jiným písmenem, například písmeno „v“ za „w“ nebo písmeno „k“ za „q“. Příklady mluví za všechno:

„Wčera wečer to wypadalo, že se spolu wyspíme, ale pak přišla jeho bejwalka a odwedla si ho.“

„To uŽ sI AsI NeBuDEtE PaMaTOwaT NeWiM mOŽna NěkTEří. Už Je To NěJAkOu DoBu PryČ cO JsEm PoTKaL dWa ZlY a OšKLiwY PaNkAČe cO Se Mi PoSMiWaLi KwULi MeMu StYLu :(“

Tak, odteď už ale vážně...

Interpunkční znaménka a mezery

V mluveném slově nám ke strukturování textu slouží intonace hlasu, v textu psaném používáme k tomuto účelu interpunkční znaménka – tečka, čárka, středník, dvojtečka, vykřičník, otazník či uvozovky.

Již na základní škole se učí, že tečka ukončuje oznamovací větu, otazník tázací větu, nebo že čárka odděluje souvětí a uvozovky uvozují přímou řeč. Umístění interpunkčních znamének by mělo být zřejmé, tedy například že tečka, vykřičník a otazník standardně patří na konec věty, nejsou-li použity k jinému účelu (například tečka může také označovat řadovou číslovku). Na následujícím příkladu posuďte sami význam používání interpunkce (zde by bylo také na místě napsat, že charakteristickým znakem češtiny je diakritika, kterou je kvůli čitelnosti vhodné používat vždy, tedy i v diskuzích, o webech, e-mailech či dokonce tištěných dokumentech ani nemluvě...):

Zřejmě bychom také měli vědět, že vyskytne-li se důvod pro psaní dvou stejných znamének, píšeme pouze jedno – například: „Koupili jsme jablka, hrušky, švestky atd.“ nebo „Tento dokument zpracovala firma Profirma, s. r. o.“. Více teček za sebou, přesněji tři tečky za sebou (slovy: tři, ne třicet), však představují takzvanou výpustku, která nahrazuje vynechanou část textu. Stejně tak můžeme použít pro zdůraznění použít více otazníků či vykřičníků, ale ačkoli vícenásobné použití těchto interpunkčních znamének nemá oporu v pravidlech českého pravopisu, měli bychom se držet pravidla, že tato znaménka budou vždy tři!!!

Pamatujme také, že za interpunkčním znaménkem se (většinou) píše mezera – za tečkou, čárkou, vykřičníkem či otazníkem. Stejně tak datum se zapisuje následovně: 27. 4. 2011, 27. dubna 2011.

Číslovky

Řekli jsme si, že tečku budeme psát za oznamovací větou. Logicky to však není jediný případ jejího užití. Tečku píšeme také za řadovou číslovkou. To jsou ty číslovky, které označují pořadí. Ptáme se na ně otázkou „kolikátý?“ a odpovídáme nejen desátý, dvacátý, ale také 10., 15.

Číslice neskloňujeme, a tedy při jejich psaní nepoužíváme žádné koncovky. Správný tvar vyplyne z textu, místo chybného „10ti letý kluk“ či „po 5ti kilometrech“ píšeme „10 letý kluk“ a „po 5 kilometrech“.

Za číslovkami také často píšeme znak procent (%). Pokud je znak za číslovkou základní, je před tímto znakem mezera, tedy například: „Na tuto otázku odpovědělo kladně pouze 10,1 % lidí.“. Zastupuje-li však uvedené číslo přídavné jméno, mezeru nepíšeme, například: „Počet těch, kteří souhlasili, přesáhl 10% hranici.“ (10% = desetiprocentní). A uvádíme-li v procentech slevu, určitě nepíšeme "sleva -40%".

A protože čísla často představují peníze :), naučíme se správně zapisovat českou měnu. V účetnictví píšeme 18,- Kč, v souvislém textu však českou korunu zapisujeme takto:

  • při uvádění haléřů: 10,50 Kč nebo Kč 10,50
  • bez haléřů: 10,- Kč nebo Kč 10,-
  • Tvrdé „y“ vs. měkké „i“

    Dělají češtinu češtinou a přitom pro mnoho Čechů představují nerozlousknutelný oříšek...

    Který tvar je správně?

    Nejčastěji se chyba vyskytuje při psaní zájmen mě a mně. Pravidla říkají, že „mě“ píšeme ve 2. a 4. pádě a „mně“ ve 3. a 6. pádě. Na webech se tato chyba nejčastěji objevuje v názvu sekce „O mě“, která má být správně „O mně“. Už jen kvůli téhle tak často se opakující chybě stojí za to zapamatovat si, jak to má být správně. Nebo si to někde najít… :) Zcela samostatnou kapitolou je pak psaní „o mňe“...

    Mezi další časté chyby patří používání slova vyjímka, které sice je tvořeno ze slovesa vyjímat, ale jeho správný tvar je výjimka. Slova vyčítka (vyčítat) nebo vybójka (vybíjet) určitě taky nepoužijete... :)

    Dále se často plete používání těchto slov:

    • na shledanou (a ne nashledanou nebo ještě hůře naschledanou)
    • permanentní (a ne pernamentní)
    • respektive (a ne respektivě)
    • standard a standardně (a ne standart a standartně)

    Pozor také na skloňování slov jako je album či datum a dalších. Píšeme alba a data, ne albumy a datumy.

    (Ne)smysl

    Typický prohřešek ve zpravodajství, ale nejen tam – ať již v psaném textu či v mluveném projevu se často plete používání slov díky, zásluhou, kvůli a vinou. První dvě jmenovaná slova se používají ve smyslu pozitivním, slovo „kvůli“ je víceméně neutrální a slovo „vinou“ pak negativní. Rozhodně byste tedy neměli psát například: „Díky nemoci nemohl odjet na dovolenou“.

    Velké množství chyb vytvářejí pisálkové nejrůznějších internetových zpravodajství. Jazykově zřejmě příliš obdařeni nejsou, takže si vůbec neuvědomují, že stačí jedno nevhodně zvolené slovíčko a smysl věty bude úplně jiný...

    Reklama na Facebooku bývá často plná nesmyslů, jedním z nich je například spojení „levnější cena“. Také vám přijde, že cena může být jedině nižší a levnější pak tedy je to prodávané zboží?

    Překlepy...? Čtěte!

    Následující text asi z internetu dobře znáte a nejspíš také nemáte problém s jeho přečtením: „Při vzýkmuu na Uinvreztiě v Cmabrigdi zijsitli, že k tmou, aby byl čolěvk sochepn peřčíst psnaý txet, nmesuí být znkay ve solevch zapasné ve srpávénm přodaí. Stčaí, kydž josu na sývch msíetch jen pvrní a psolendí psínema. Lisdký mzoek tak je sochepn bez věštích prbloémů čsít i txet, ketrý zdnálviě ndáevá smsyl.“

    Jenže v běžném psaném textu neexperimentujeme a chceme, aby čtenář text přečetl bez problémů a aby mu porozuměl. Při nepozorném rychlém psaní může dojít k tolik klasické záměně dvou písmen – například tento „přílkad“.

    A co jiné chyby, které mohly vzniknout nepozorností, ale i neznalostí. Třeba takové mexické burritos a jiná mexickÁ jídla...

    A pozor na to, že občas může dojít k pořádnému zmatku: kolo X molo, svatba X stavba. Opatrně i s pravopisnými chybami jako psaní slov skoužka i zchůska (místo zkouška a schůzka). To už nemá s překlepem nic společného, ale tím spíše by se to v textu vyskytnout nemělo...

    Pozor také na zdánlivé nesmysly například v podobě poztrácených slovíček:

    Málo čtete? Více čtěte!

    A text, který připomíná výplod automatického překladače, by se na webové stránce neměl objevit už vůbec: „Aplikujte zpevňovače na Váš děrovány papír, standardního rozměru, aby vytvořit dlouhodobou barieru , která udělá Vaše papíry odolné proti trhání.“

    A jak se to vlastně...

    Nevíte jak to napsat? Napište to jinak! Nikdo to nepozná a vy se nebudete muset stydět za své chyby...



    Komentáře

    1. Hlavní strana
    2. Blog
    3. 2011 - duben
    4. (Nejen) internetová čeština