Jak zvítězit nad psaním čárek?

22. 5. 2012

Každý z nás chybuje, protože člověk prostě není neomylný. Je však velká škoda, když chybují i ti (skoro) nejlepší. Už jsem četla články od mnoha autorů, kteří jazyk český ovládají dokonale, ale v jedné věci chybují stále dokola – v psaní čárek.

Ačkoli nejsem žádný lingvista a samozřejmě ani učitel českého jazyka, občas dělám (zdarma) ve volném čase korektury pro jeden (neprofesionální) časopis, takže zkusím popsat, na co narážím, a vysvětlit základní principy této problematiky.

Čárky ve větě často zcela chybí nebo je naopak vidíme napsané na místech, na která vůbec nepatří. A to i ve větách, kde by se leckdy zdálo, že je jejich psaní zcela přirozené.

Věta hlavní a vedlejší

V podřadicím vztahu, tedy pokud píšeme větu hlavní a vedlejší, oddělujeme věty od sebe čárkou, která je zpravidla napsaná před podřadicí spojkou „aby“, „ač“, „ačkoli“, „ať“, „až“, „byť“, „jako“, „jelikož“, „jestliže“, „kdyby“, „když“, „pokud“, „protože“, „sotva“, „takže“, „že“ apod. - například: Byla to taková rána, že leknutím poposkočil.

Stejné pravidlo platí při použití vztažného zájmena „co“, „jaký“, „kdo“ nebo „který“ – například: Byl to den, který mě uchvátil.

Pokud jsou od sebe věty odděleny příslovci „dokud“, „jak“, „kde“, „kdy“, „kam“, „proč“, píšeme před nimi taktéž čárku – například: Vrátil jsem se z dovolené, kde se mi moc líbilo.

Před spojkou „a“ se čárka píše!

Největší problém dělá psaní čárek před spojkou „a“. Většina autorů rozličných textů si na základní škole zapamatovala, že „čárka před „a“ se nepíše“. Problém ovšem je, že si nezapamatovali druhou polovinu této poučky – totiž, že to platí v případě slučovacího poměru.

Pokud jde tedy o poměr slučovací, nepíše se čárka před spojkami „a“, „a pak“, „a potom“, „a protože“, „a také“, „a že“:

  • Mám rád knihy a filmy.
  • Viděli jsme mnoho sloních samic a také jejich mláďat.

Naopak ovšem pokud poměr mezi větami či větnými členy není slučovací, čárka se píše:

  • V poměru důsledkovém před spojkami „a proto“, „a tak“, „a tedy“, „a tím“ – například: Nevěděl jsem o tom, a proto jsem to neudělal. Existují i případy, kdy se čárka psát nemusí, ale může, takže když jí psát budete, vlastně nic nezkazíte.
  • V poměru odporovacím před spojkou „a ne“ – například: Přišel brzo, a nepočkal na nás.
  • V poměru stupňovacím před spojkami „a dokonce“, „a k tomu“, „a navíc“ – například: Zúčastnili jsme se, a dokonce jsme vyhráli.
  • V poměru vysvětlovacím před spojkou „a to“ – například: Musíte to udělat, a to bezodkladně. Pozor ovšem na situace, kdy „to“ má funkci zájmena – například: Na hřišti bylo malé dítě a to se ztratilo.

Čárka před spojkou „i“ a „ani“

Základní pravidlo pro psaní čárky před spojkami „i“ a „ani“, tedy že v poměru slučovacím čárku nepíšeme a v jiném poměru ano, platí i zde:

  • Psal jsem jí o svatbě i o dítěti.
  • Nechci jet vlakem ani autem.

Čárku nepíšeme ani v případě, že „i“ má význam „ještě“ nebo „také“ - například: To jsem říkal i tobě.

Nejde-li o poměr slučovací, čárku před spojkou „i“ a „ani“ píšeme – například: Uzdravil se, i na hory zase začal jezdit. Nikdo mě neměl rád, ani moje matka.

V některých větách můžeme psaním články určit význam věty:

  • Poměr slučovací: Psal jsem jí o svatbě i o dítěti.
  • Poměr stupňovací: Psal jsem jí o svatbě, i o dítěti.

Zdvojené a souvztažné spojovací výrazy

Poměrně často také v jedné větě používáme více spojek „ani“, přičemž psaní čárky v takovém případě není nutné, protože jde zpravidla o slučovací poměr – například: Při bloudění jsme nenarazili ani na rozcestník ani na dobrý orientační bod.

Pokud používáme spojení „ať – ať“, „ať – či“, „ať – nebo“, „buď – (a) nebo“, „jednak – jednak“, „na jedné straně – na druhé straně“, „nejenže – ale (i)“, „nejenže – ale ani“, píšeme před druhým z výrazů čárku – například: Na jedné straně se mi kniha líbila, na druhé straně mi však přijde zvláštně napsaná.

Věta vložená

V souvětí oddělujeme větou vloženou mezi dvě věty hlavní čárkami z obou stran, a to bez ohledu na spojku, kterou vedlejší věta začíná – například: Dočetl jsem knihu, a protože se mi moc líbila, napsal jsem na ní recenzi.

Oslovujeme

Stejně jako věta vložená, i oslovení se z obou stran odděluje čárkami – například: Rád bych ti, mami, popřál k narozeninám. A pokud slovo „prosím“ není ve větě slovesem, je taktéž z obou stran odděleno čárkami – například: Tati, prosím, kup mi čokoládu.

Co je vůbec nejhorší...

S dorůstáním mladé generace ovlivněné technologiemi a rychlostí doby mnozí ani nevědí, jak takovou obyčejnou čárku správně napsat. A nejen čárku – týká se to i dalších interpunkčních znamének. Pak vězte, že před čárkou, středníkem tečkou, vykřičníkem či otazníkem se v žádném případě nepíše mezera. Naopak za interpunkčním znaménkem se mezera píše. Pouze pokud bezprostředně za ním stojí ukončující uvozovky, mezeru nepíšeme.

Mimochodem - chceme-li znásobit význam interpunkčního znaménka, můžeme ho napsat třikrát. Ne však dvakrát ani čtyřikrát. A rozhodně ne ještě víckrát. Pro vyjádření věty neukončené používáme tři tečky.


Tak schválně – kolik jsem nasekala chyb? Ne, opravdu o nich nevím, takže je nemohu spočítat... ;) Ale nedělám si iluze, že bych psala bezchybně. Ostatně – vážně nejsem lingvista ani učitel. Takže budu ráda, když teď třeba zrovna vy v něčem poučíte mě... ;)

A jinak – uvedený text samozřejmě není úplným přehledem dané problematiky, jen se podívejte do učebnic základní školy, kolik času se žáci nad psaním čárek stráví.



Komentáře

  1. Hlavní strana
  2. Blog
  3. 2012 - květen
  4. Jak zvítězit nad psaním čárek?