Fotografování a paragrafy

28. 5. 2014

V minulosti již mnohokrát jsem narazila na problematiku toho, jakou fotografii je na internetu možné publikovat, co a především kdo na fotografii smí být. Zákon problematiku upravoval poněkud vágně, ale vždy jsem prosazovala, že pokud je osob na fotce málo a jejich obličeje jsou rozpoznatelné, musím mít k publikování fotky jejich souhlas. Shodu s ostatními jsem v podstatě nikdy nenašla a bylo to i důvodem k opuštění redakce jednoho online „časopisu“. S příchodem takzvaného NOZ, tedy Nového občanského zákoníku, se od 1. ledna 2014 mírně pozměnila i právní úprava. Takže – co teď říká zákon a jaké fotky tedy vlastně mohu publikovat?

Pořízení fotografií

Celý proces v podstatě začíná pořízením fotografie. Pokud fotíte na takzvaném veřejném prostranství, což je podle zákona víceméně jakýkoli volně dostupný prostor, na zákaz focení nenarazíte. Pokud ale z náměstí vstoupíte na předzahrádku restaurace, na zákaz fotografování už narazit můžete.

Pak samozřejmě záleží na tom, co fotíte. Bývá zakázáno fotografovat takzvané „strategické cíle“ jako jsou armádní budovy, letiště nebo mosty, problémy vás mohou potkat především v zahraničí.

A podstatné je také koho fotíte. Problematiku pořízení fotografie nějaké osoby řešil už §12 bod 1) starého Občanského zákoníku z roku 1964: „Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.“

Nový Občanský zákoník se pouze více zaměřil na podobu člověka a jeho rozpoznání. V §84 se říká, že „Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ a §85 bod 1) „Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.“

Osobně si to vykládám tak, že pokud budu fotit na pražském Staroměstském náměstí a do záběru se mi připletou stovky lidí před orlojem, asi těžko budu žádat všechny o souhlas s pořízením fotografie. Pokud ovšem budu fotit lidi dívající se na orloj, je to už na pováženou – jestliže by byli například v protisvětle nebo zezadu a nebyli by rozpoznatelní, neřešila bych to, ale pokud by byli z profilu, už by bylo vhodné je o souhlas požádat. Souhlas by ovšem měl fotograf mít i na akcích, kde lidé předem tak nějak předpokládají, že se tam bude fotit – svatba, ples, firemní večírek, fotbalový zápas, kurz keramiky nebo poznávací zájezd s cestovní kanceláří.

Publikování fotografií

Pouhý souhlas s pořízením fotografie totiž neznamená, že s ní pak mohu libovolně nakládat. Použití bylo a je možné pro úřední účely, nově také „k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob“.

Bod 3) § 12 starého Občanského zákoníku pak dále říkal, že „Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.“

Současné znění najdeme v Občanském zákoníku pod §89 a od původního znění se téměř neliší: „Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.“

Některé problémy

  • Definice toho, co je či není zmiňovaný umělecký, tiskový a další účel, pod výmluvu o pořizování zpravodajské fotografie se dá schovat v podstatě cokoli...
  • „Přiměřený způsob“ je velmi subjektivní výraz a každý jednotlivec si pod takovým pojmem může představit něco jiného – co jednomu přijde naprosto v pořádku, pro druhého bude nepřekonatelným problémem.
  • Pokud by došlo „na lámání chleba“, oboje by definoval, rozklíčoval a citlivou hranici určil odborník, v krajním případě až soud.

Přátelské vztahy a sociální sítě

I pokud fotíte cizí lidi a nemáte žádný souhlas s pořízením nebo zveřejněním fotky a tu pak publikujete v nějaké na příliš rozšířené tiskovině nebo na svém vlastním webu, dotyčná osoba se o fotce zřejmě nikdy nedozví. A i pokud ano a požádá vás o smazání fotografie, nebude to snad takový problém, v době digitální fotografie si většinou stejně každý všechno fotí několikrát. Nebo pokud vás nějaká na fotografii zachycená osoba (slušně) požádá smazání fotografie přímo na ulici, prostě si uděláte novou fotku.

Ani profesionální fotografy už kolikrát ani nenapadne, že by mohl proti focení někdo něco namítat. Ještě více problémů dle mého názoru vzniká mezi známými – ať již přímo v rodině nebo mezi zdánlivě cizími lidmi, kteří ovšem po nějakou dobu, například na nějaké akci, sdíleli tytéž prostory. Typicky jsou to právě například ty výše jmenované svatby, plesy, firemní večírky, fotbalové zápasy, kurzy keramiky nebo poznávací zájezdy s cestovní kanceláří. Takoví lidé se totiž více či méně znají a může jim být přinejmenším nepříjemné, že je někdo známý vidí na fotografii v nepříliš lichotivé pozici. A pokud jde dokonce o blízké přátele nebo členy rodiny, tam si většinou každý myslí, že smí fotit a hlavně publikovat cokoli a kdekoli.

Největším problém jsou sociální sítě, na které svatební fotografové, fotbaloví fanoušci, vedoucí keramických kurzů nebo průvodci zájezdů umisťují fotografie, které pořídili, aniž by měli jakýkoli souhlas. A zrovna publikování fotek na sociálních sítích může lidem opravdu hodně vadit – ne nadarmo například Facebook nebo Pinterest umožňují požádat o stažení nežádoucích fotografií.

Slušnost

Odkloníme-li se od zákona, tak i mezi dobrými známými by třeba jen v mezích slušného vychování bylo přinejmenším žádoucí se zajímat, jak to fotografované osoby mají. Pokud už při pořizování fotografií na někom vidíme, že je mu to nepříjemné, že si dává, třeba i nenápadně, ruku před obličej nebo uhýbá ze záběru, určitě se nepokoušíme ho naschvál co nejvíce fotit, ale naopak bychom se měli diskrétně informovat, zda mu fotografování nevadí.

Na druhou stranu pokud například fotografujeme účastníky svého kurzu, měli bychom se u nich informovat, jakým způsobem pak můžeme dané fotografie distribuovat mezi ně nebo je dál použít. Někomu to bude úplně jedno, někdo řekne, že je můžeme dát na web, ale ne na Facebook, někdo nás požádá fotografie nezveřejňovat vůbec a vybrané zaslat pouze jemu emailem. Měli bychom to respektovat! Pokud jakýkoli z výše uvedených souhlasů nemáte a přesto máte nutkání fotografii publikovat, alespoň rozmažte obličeje, i když blízcí danou osobu zřejmě stejně poznají…

V roli poškozeného

Jste-li v opačné situaci a cítíte se poškozený tím, že někdo pořídil nebo použil fotografii, na které jste vyobrazeni, snažte se to řešit nějakým smírem. V případě tisku bude například stažení fotografie problémem, pomoci k lepšímu pocitu vám ovšem může třeba jen slušná omluva. Stažení z webových stránek či sociálních sítí by pak mělo být naprosto samozřejmé a bezodkladné. Řešení může být třeba jen rozmazání obličeje.

Pokud vám však fotograf, majitel či provozovatel webu nebude chtít vyhovět, nezbývá než se obrátit na odborníky a zkonzultovat s nimi další možnosti. Krajním řešením je až soud…

Práva fotografa

I fotograf má samozřejmě svá práva. V zahraničí bývá obvyklé, že existují různé víceméně oficiální dokumenty pro fotografy ve formě různých dokumentací, návodů nebo často kladených otázek. Příkladem může být například britská „Photographer's Rights“. O existenci takového dokumentu u nás bohužel nic nevím.

Závěrem

  • Souhlas od fotografované osoby vám samozřejmě stačí ústní, ale pokud si to dotyčná osoba později rozmyslí, těžko budeme souhlas prokazovat, je lepší ho mít písemně.
  • Je rozdíl, zda máte od fotografované osoby souhlas s pořízením fotografie a s publikováním fotografie. I pokud vám někdo dá, byť třeba jen tichý, souhlas s pořízením fotek, ještě to neznamená, že s nimi pak můžete libovolně nakládat.
  • Je rozdíl, jestli fotografie publikujete v tištěné podobě, na svém málo navštěvovaném webu nebo na své facebookové stránce, která má tisíce fanoušků. Tedy je rozdíl, pokud fotografovaná osoba souhlasí, abyste po skončení akce rozeslali fotografie jejím účastníkům a abyste je vyvěsili na svou facebookovou stránku pro všechny. Každému může vadit něco jiného a věřte, že lidí, kterým vadí „velký bratr“ například v podobě Facebooku, stále přibývá.
  • Je velkou chybou se u fotografovaných osob neinformovat. Většina z nich totiž bývají naši přátelé nebo zákazníci, někteří nám možná za pořízení fotografií dokonce zaplatili, s nikým z nich si to většinou nechceme rozházet a získat od nich negativní reference, které se internetem často šíří jako lavina…


Komentáře

  1. Hlavní strana
  2. Blog
  3. 2014 - květen
  4. Fotografování a paragrafy